Z historie obce Kostelecké Horky

• Historické osídlení v oblasti pocházi již ze středověku, kdy zde stávala vodní tvrz Těšnov.První zmínka o obci Kostelecké Horky pak pochází z roku 1342.Z tohoto období je doložena existence šesti usedlostí na místech současných domů v horní části obce.
• Obec dlouho náležela k potštejnskému panství
• V roce 1884 byl založen sbor dobrovolných hasičů, který funguje dodnes a vlastní mj. unikátní stříkačku vyrobenou v roce 1882.
• V roce 1923 byla svépomocí postavena škola, která fungovala až do roku 1962.
• V roce 1989 byla dokončena výstavba obecního domu.

Historie obce podle Pamětní knihy obce

"Kostelecké Horky" jest od r. 1932 úřední název této obce, která se dříve jmenovala jen "Horky" nebo lidově "Horka". V nejstarším známém zápise z r. 1397 i v zápisech pozdějších jest tvar "Horky", r. 1587 vyskytuje se i tvar "Hurka Wes". Původ tohoto názvu jest asi od slova "hora", "horky" byly menší hory, pahorky, neboť území této obce jest pahorkovité. Také dosud jedna část obce slove "Podhůra" (od téhož kmene).

Osídlení na území této obce za dob předhistorických nelze s jistotou dokázati.

Na S asi 1/2 hod od obce v lesích jsou stopy po dávné tvrzi "Těšnovu", říká se tam "u zpropadeného zámku". Kruhové tvrziště o průměru 44m, obehnané hlubokým příkopem 14m širokým, leží mezi dvěma lesními rybníky, "Malým Pobočníkem" a "Suchým Těšnovem". Při kopání nalezl se tam stavební kámen, střepy nádob a železný nůž.

Mimo staré lidové podání není o této tvrzi v písemných památkách nic zaznamenáno. R. 1587 je zapsán jen les a rybník "Těšnov", o nějaké tvrzi není tehdy již ani zmínky, neboť byla asi dávno před tím zničena. Jiné náhodné nálezy v ocbi nebyly odborně prozkoumány a neví se, zdali byly právě v těchto místech nalezeny. Celou tuto krajinu až po zemské hranice pokrývaly ještě ve 13. století hluboké lesy, jen od Chocně k Doudlebům a dolů po Orlici mohla býti část této krajiny již ve 12. století poněkud zalidněna.

Písčitá půda této obce, na kraji lesů ležící, byla asi vzdělávána až po době, kdy již sousední hlinité půdy byly osazeny, snad ve 13. století. Na začátku 14. století náležela okolní krajina pánům z Potštejna. R. 1342 mluví o Horkách ve smlouvě Ješka a Čeňka z Potštejna, když postupovali městečko Hrádek (Borohrádek) a příslušné vsi bratřím z Lipé a Ješkovi v Vartenberka. (Mohly to být i Horky Častolovické u Borohrádku, ačkoli jsou ve spise jmenovány i vsi v okolí Horek Kosteleckých.)

První výslovná zmínka o Kosteleckých Horkách jest v deskách zemských z r. 1397 při trhové smlouvě, kterou koupil panství choceňské Hynek Hlaváč z Třebechovic od Jana mladšího Krušiny z Lichtenburka. Panství Choceňské stalo se r. 1410 odúmrtí královskou a za válek husitských dostalo se pánům z Kunštátu a připojeno k panství litickému. Nález grošů Václava IV. (trojího ražení: z prvních let jeho vlády, ze zač. 15. století a z doby jeho smrti), který byl učiněn r. 1908 na zahradě hostince č. 33, kde byla odedávna výsadní krčma, svědčí, že tyto peníze byly tam zakopány kolem r. 1425 a že tudíž v oné době tato obec již stávala.

R. 1506 koupil polovici Chocně a její vsi (i "ves Huorky celú") Vilém z Pernštejna k panství potštejnskému. Po Pernštejnech stal se vlastníkem panství potštejnského od r. 1558 Václav Hrzán z Harasova a na Jenštejně. Z doby jeho syna Adama Šťastného z Harasova zachovala se kniha "Registra správní dúchodúv panství potštejnského" z r. 1587, v níž je soupis celého panství a usedlíků jednotlivých obcí s platy a robotami. Tam je také zapsána "Hurky Wes" s 10 usedlíky a nynější jižní část obce "Nová ves nad Plchovicí" s 9 usedlíky. Od r. 1629 náleželo celé toto panství Kašparovi z Grambu. R. 1666 utvořil z jeho dílu Václav Záruba z Hustiřan panství kostelecké, k němuž tyto Horky náležely i za hraběte Cavrianiho od r. 1744, i za rodiny knížat Kinských z Vchynic (hraběcí větve kostelecké) od r. 1796 až do zrušení roboty r. 1848.

Na návsi je od r. 1860 zděná zvonička a pískovcový pomník padlým, zřízený r. 1921. Na SZ okraji obce je školní budova se dvěma třídami, postavená r. 1923. K obci náleží myslivna u obce Smetany, pěkný ozdobný dům asi z poloviny 18. století, sídlo lesního (dříve hraběcího, nyní velkostatkářova), lidově "kvartýr". Obec Kostelecké Horky jest velmi pěknou a spořádanou obcí.

Podle Pamětní knihy Kosteleckých Horek

Historie obce ve vzpomínkách a pamětech

Nelze s jistotou říci, zda území naší obce bylo v dobách předdějinných osídleno, či nikoliv. Z vyprávění zaznamenaných před více jak 150 lety se tvrdí, že byl na území dnešní obce , v bývalém pisníku v končinách k Bošínu, nalezen kamenný mlat, hladce opracovaný a s otvorem v něm uměle vytvořeným. Později byl snad k němu nalezen i kamenný hladce opracovaný nástroj kterým se na mlatu drtilo obilí. Kam se tyto nástroje poděly není známo, mohly to však býti mlaty z mladší doby kamenné. Z vyprávění našich prapředků se dále dochovaly nejasné zprávy, o podobných nálezech, kterým se říkalo “hromové kameny”.Všechny tyto zprávy jsou však nejasné a k důkazu pravěkého osídlení naší obce nestačí. Nálezy nebyly také odborně prozkoumány a nedochovaly se do dnešní doby.

Osídlování naší krajiny umožňovala řeka Tichá Orlice, která přiváděla první lid do našich končin z oblasti dnešních severovýchodních Čech, a který zaznamenal po sobě stopy nové výroby, předměty z bronzu v Běstovicích, na Korunce a u Dolního Jelení. Nálezy se dochovaly a nacházely především v tehdejších pohřebištích. Doba hradištní připojuje k těmto starobylým sídlištím nové důkazy, v naší blízkosti především na blízkých choceňských vyvýšeninách Zítkova, Hlaváčova a Hradníků, kde jsou nalezeny železné šípky.

Krajina v okolí naší obce byla od pradávných dob až do počátku 13. století porostlá velikými, většinou borovými lesy. Náležela asi do roku 996 Slavníkovcům, kteří sídlili na hradišti v Libici nad Cidlinou, a vládli nad velkou částí severovýchodních Čech. O dávném osídlení naší obce podávají svědectví i zbytky tvrziště Těšnova, které odedávna náleželo do území a katastru naší obce a je mnohem starší než obec Horky.

Zpracoval Pavel Voborník

První písemná zmínka o obci

Jméno vsi Horek se po prvé vyskytuje roku 1342 ve psané úmluvě týkající se sporu mezi vdovou po Mikuláši z Potštejna, Eliškou z Lipé, a jejími syny. Spor se vedl o to, na kterých statcích by mělo být její věno pojištěno. Tento listinný zápis zachoval se ve zlomku papírového kodesu z poloviny 14.století. Zlomek spisu je přivázán ke knize “Miscellanea von Mähren” a je uložen v zemském archivu v Brně.

Spis je psán německy a je datován dnem 21.ledna 1342, sepsán byl v Praze. Ješek a Čeněk , bratři z Potštejna v něm sepisují zboží své a jejich matky Elišky. Jako svědkové této úmluvy jsou zde podepsáni například Hynek řečený Berka z Dubé, purkrabí pražský, Vaněk z Vartenberka číšník království Českého, Zbyněk, řečený Škopek z Dubé, Ješek z Boskovic a Ješek a Beneš bratři z Vartenberka.

Rok 1342 je tedy považován za dobu, kdy je naše ves Horka poprvé písemně připomínána.

K vývoji názvu

• Kostelecké Horky (lid. Horka, na Horkách, z Horek, adj. horeckej):
• 1342 Horek villa ad Borouhradek (Sedl. z A Litomyšl.)
• 1396 Thomas de Horek venedidit plebande Choczna (RT. I.563)
• 1564 (1506) Brandys hrad ….. Bossin dvory km, ves Huorky celú, Lhota u Kostelcze, ves celú (DZ 6 B7)
• 1654 Horky
• 1790 a 1836 Horka (Schaller XV a Sommer IV, 331)
• Ves náležela od poč. 17 stol. k panství Kosteleckému a dle toho dostala pro odlišení v nové době rozlišovací přívlastek (od blízkých Horek Častolovických).

Zajímavosti a pamětihodnosti

• V obci bylo nalezeno 104 stříbrných grošů ze 14. století.
• V okolí obce se nachází několik zajímavých smírčích křížů různého stáří a historické hodnoty.
• Několik staveb a budov je velice zajímavých a cenných, např. dvě roubené sýpky, několik zachovalých vesnických domů a chalup, ojedinělý selský dvůr z minulého století.

Nález depotu stříbrných mincí

Na jaře roku 1908 se soused Jan Prokop, vlastník usedlosti a hostince z č.p. 23 rozhodl že rozšíří svoje hospodářské budovy o kamennou maštal po koně. Za tímto úcelem počal na zahradě kopat jámu pro základy, a asi v metrové hloubce pod povrchem , narazil v jílu na jednoduchý hliněný hrnec, a v něm ke svému údivu objevil 104 mincí. Po očištění a přečtení nápisu bylo zjištěno,že se jedná o pražské groše z doby krále Václava IV.

Tyto nalezené groše byly platidlem v létech 1380 - 1469. Po této době měly pouze hodnotu cenného kovu nebo sběratelskou. Na místo byly zakopány zřejmě za doby bouří husitských válek v letech po roce 1425. Mohlo se tak stát roku 1433, kdy o vánocích bylo městečko Choceň dobyto kališníky Janem Koldou ze Žampachu, Janem Holcem z Nemošic, panem Hlaváčem, Salavou z Lípy a Mikulášem Trčkou z Lípy. Zmocnili se Chocně po krátkém ale krvavém boji , při kterém zahynulo sedmdesát obyvatel města.

V této době jistě okolní obyvatelé všechno cenné ukrývali, a tak také usedlík onen, snad krčmář, neboť tam asi bývala od starodávna výsadní krčma, a jen krčmář mohl míti tolik (104) hotových peněz, si tyto peníze zakopal a brzo potom zahynul a tajemství úkrytu zaniklo s ním.

Nález tento posiluje domněnku, že naše obec stávala již dlouho před tím, než tato měna kolovala. Že by snad tento hrnec s penězi zakopal náhodný pocestný, ohrožený nebezpečím, a že by svůj majetek takto ukryl na místě zcela pustém a neobydleném v lesích kdyby naše obec ještě nestála není pravdě podobno. Později při sázení stromů na zahradě, na jednom místě majitelé narazili na kamenné základy, na jiných místech na popel.

Podle Pamětní knihy Kosteleckých Horek

Tajemství místních názvů

Stejně jako na mnohých jiných místech, odráží lokální místopis tradici využití a vnímání částí krajiny a míst.

• Některá označení reflektují názvy neexistujících prvků v krajině (Dýmák - bývalý rybník, U zpropadeného zámku - býv. tvrz na Těšnově,), jiná označují polohu (Za humny, V ohradě, U mlynářova pole, U Pobočníku, Za Růžovcem), tradici sakrálního náboje místa (U obrázku, U malovaného obrázku, U Pavlova kříže, U Bartoňova kříže, Krchov), hospodaření (Sedlačka - cesta přes les vhodná pro vozy, Kotyzova alej, U staré aleje, Panská paseka, Lísková paseka, Borovická paseka, ..), terén (Na rovině, Pod horou, Kopce/V kopcích, Kamenitý kopec, ..), porosty (Doubrava, Obora, Nad olšinami, ..).
• Existují však i místní označení, která jsou dnes již nejasná (V hadišti/V hradišti, V kroužkách, Karbanec) nebo se ustálily jako jména (Těšnov, Pobočník, Mnichovec,…). A místní název Řadova kupodivu nevyjadřuje řadovou zástavbu.

Rčení "pít na sekyru" vzniklo nedaleko Horek

Na jaře roku 1339 vyvrcholilo loupeživé řádění odbojného pána Mikuláše z Potštejna na zdejším panství. Již jednou podrobený loupežník nedodržel přísahu, kterou dal moravskému markraběti, kralevici Karlovi rok před tím, kdybyl na hlavu poražen a omilostněn. Proto proti němu vyslal kralevic Karel vojsko mnohem větší, a hradní vrch Potštejna se stal místem krutých bojů. Dva měsíce odolával Mikuláš se svými žoldnéři za hradbami a zdmi hradu. Na počátku devátého týdne přitáhl obléhajícím na pomoc sám Karel s velikým vojskem z Moravy. Přes zoufalý odpor obránců padala hradba za hradbou a Mikuláš se s hrstkou svých věrných ukryl do hradní věže. Kralevic Karel nařídil hradní věž podkopat a druhého dne se mohutná věž zřítila. V sutinách našel smrt i odbojník Mikuláš z Potštejna.

Kralevic Karel po celý týden sledoval a řídil boje z nedaleké vsi Záměl. Již tehdy tam stávala krčma, ve které Karel se svým nerozlučným druhem Buškem z Vilhartic večer co večer pili a hodovali. Když je krčmářka šestého dne vyzvala aby konečně také něco zaplatili, rozohnil se kralevic Karel na ni, popadl svou sekeru kterou měl u boku, a obořil se na ni: kuš babo, tak tady máš zaplaceno, a zatnul ji sekeru vší silou svého mladistvého majestátu - do trámu ve stropě krčmy. Až do rána se pak krčmářka v krčmě neukázala. Kralevic Karel byl tehdy tak rozjařen, že v krčmě tančil nahý.

Na druhý den našli žízniví bojovníci krčmu uzavřenou, a nade dveřmi byl přibit na prkně nápis: Na sekyru nenalévám! Toto se pak stalo cechovním heslem všech provozovatelů krčem v Čechách

Zavedení elektrického proudu

Snahy o zavedení elektrického proudu

V roce 1934 Východočeské elektrárny propojovaly síť vysokého napětí od Čermné k Závrši. To byla první možnost, aby se i obec Kostelecké Horky napojila a využila výhod, které elektrifikace přinášela. Zájem ale projevilo pouze sedm občanů. Zvažovalo se umístění provizorního transformátoru v prostoru bývalého střediska JZD. Poněvadž zájemci o toto připojení byli od sebe značně vzdáleni, byl by rozvod velmi drahý. Proto muselo být od tohoto záměru upuštěno.

V roce 1940-1941 se na rozvodnou síť elektrické energie připojovaly obce Smetana, Plchovice, Újezd a Plchůvky. Této příležitosti využili obyvatelé na Podhůrách a připojili se na síť. Na Horkách byl o připojení stále malý zájem. Na obecní schůzi začátkem roku 1942 byl dán návrh, aby se obec pokusila o elektrifikaci celé obce. Zájem však byl velmi malý. Byla to válečná léta a lidé měli obavy, zda válku přežijí, zda nás Němci nevystěhují do Habeše (Etiopie) nebo na Sibiř. Dále se zdůrazňovalo, že obec je velmi “roztahaná”, síť bude nákladná a její výstavba bude velmi drahá. Lidé začali být válkou velmi deprimováni a neměli chuť něco podnikat. Pan starosta jim zdůrazňoval, že příděl benzínu a petroleje bude tak malý, že nebude možné spoléhat na jeho zabezpečení. Tehdy se nabídl pan Jindřich Myšák z čp. 19, že má v zimě času dost a že při besedách po jednotlivých staveních bude občany pro elektrifikaci získávat. Pan Myšák byl podnikavý, měl výrobu betonových výrobků – skruží, trubek, dlaždic a tašek. Zaměstnával při této výrobě dva pracovníky. Při přesvědčování byl velmi vytrvalý, a tak se mu podařilo většinu občanů přesvědčit a předběžně podepsali svůj souhlas. Na základě této agitace byla svolána ustavující schůze elektrárenského družstva, zvoleno představenstvo, a dle výměry zemědělské půdy stanoveny podíly.

Nastal ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud

Po jednání s Východočeskými rozvodnými závody bylo dohodnuto, že připojení provedou, ale za podmínky, že obec sama zajistí vodiče pro rozvod proudu po obci. Byla to válečná léta a vše se muselo podřídit válečným potřebám Říše. Vedení elektrárenského družstva se pokusilo jednat s vedením Železárny Vamberk. Zde se podařilo zajistit asi polovinu potřebných vodičů díky pochopení naší situace. Jejich rada obrátit se na Opatovice, kam vodiče dodávali, byla velmi dobrá. Po velmi zdlouhavém jednání tu byl příslib, že nám vypomohou. Tento slib také splnili.

Bylo nutné zajistit dodavatele elektroinstalace a montážních prací. Firma Bečkovský z Hradce dala příslib, že se tohoto úkolu ujme. Byla to velmi solidní firma a pro urychlení prací sehnala studenty průmyslové školy. V roce 1943 práce probíhaly velmi rychle a také občané se se zájmem účastnili výstavby trafostanice i stavby sloupů rozvodné sítě. Tehdy se sloupy stavěly ručně a také výkopy pro sloupy se hloubily ručně. Na Horkách byli lidé velmi pracovití a po překonání začáteční nedůvěry bylo jejich úsilí korunováno tím, že již ke konci roku 1943 se poprvé rozzářilo světlo elektrických žárovek ve všech staveních na Horkách. První veřejné osvětlení obce velmi obětavě provedl pan František Sedláček. Na ůhradu rozvodné sítě dostala obec subvenci, takže zatížení občanů bylo velmi malé. Lidé si na elektrický proud rychle zvykli a postupně všemi spotřebiči doháněli vybavení domácností.

Venkov byl vždy konzervativní, ale když se lidé přesvědčili, že je nikdo nechce oklamat, tak byli vždy obětaví. Výsledek pokroku je vždy výsledkem pracovitých lidí. Na Horkách byli lidé pospolití, pozorní a ochotni pomoct jeden druhému bez ohledu na vlastní prospěch. Co času dokázali dát zdarma ochotnickým divadelním hrám, aby přinesli radost a pobavení druhým!

Stavba průjezdové cesty Horkama

Obec Kostelecké Horky je rozložena na rozsáhlém a velmi členitém území. Jednotlivá obydlí jsou vzájemně od sebe značně vzdálená. Síť místních cest bývala velmi hustá.

Část obce Řadova byla spojena cesou od ”Úvozu” nebo přes pastvisko k “Červinkově lipce” a pokračovala ke “Starýho” obrázku, dále k “Roušavýho” obrázku, a pokračovala bošínským úvozem na Bošín. Z této hlavní cesty odbočovaly jednotlivé cesty k Sedláčkom do mlýna, k Adámkom (dnes Michalcovi) dále cesta k Mimrovým čp. 9 - ta pokračovala k “Obecnímu rybníku”. Další cesta odbočovala k Provazníkovým čp. 10, cesta ke Starým čp. 12 vedla kolem “Michovce” až do Plchovic. Napojení na cestu K Bošínu měli Šponarovi a samostatně i Závodní čp. 56. Do Kosteleckých Horek se dalo přijet polní cestou od “Kříže” ze silnice Kostelec - Choceň. Na Smetanu vedla cesta od školy obecním lesem k “Obecnímu rybníku” přes Podhůra na Smetanu. Do Plchovic se odbočovalo k “Michovci” a zde bylo napojení na silnici k Chocni.

Starosta Jan Frankota

Od začátku roku 1934 byl starostou obce pokrokový a velmi obětavý zemědělec pan Jan Frankota. V té době byla funkce starosty čestná a odměna jen symbolická. Starosta vydával pasy na přesun hospodářských zvířat, vystavoval domovské listy, udržoval styk s Okresním úřadem, svolával tehdy velmi časté schůze občanů. Zde byli občané podrobně informováni o všech vyhláškách a nařízeních. Starosta pravidelně prováděl soupis hospodářského zvířectva, soupis osevních ploch na polích. Informoval o obecních přirážkách a musil také řešit spory občanů. Rozsah takové agendy zabíral všechny večery dlouho do noci.

Pan Frankota se jako starosta snažil o pokrok a zvelebení obce. Staral se o propojení obce s okolím. Za něj začala stavba silnice Rájec – Smetana. Na tuto silnici musili všichni majitelé koňských potahů povinně navážet štětový kámen ze Zaňkovy skály (u Závrše), že Šimberského skály v Rájci a ze Skořenic. Tehdy se vše nakládalo ručně a skládalo do figur při kraji již vytýčené a upravené budoucí silnice.

Ve stejnou dobu se začala budovat obecní cesta od “kapličky” k Adamcovým čp. 40 jako propojení obce a přípojka na silnici Plchovice - Choceň. Do té doby cesta končila u mlýna Sedláčkových. Někteří občané kladli značný odpor budování této cesty.Díky trpělivosti pana starosty a jeho vlídnému jednání s občany byly překonány všechny obtíže. Stavbu cesty vyměřoval a vedl velmi odborně zdatný Ladislav Ludvík, synovec starosty. Vybudováním zmiňovaných spojů obec získala lepší kontakt se světem.