Horecké noviny č. 8

Obsah:

• KOSTELECKÉ HORKY VYVĚSILY TIBETSKOU VLAJKU
• ARABSKÝ ŠEJK NAVŠTÍVIL SKOŘENICE
• NA NÁVŠTĚVĚ U SOUSEDŮ aneb ČERNOŠKY NA SMETANĚ
• ROZUMNÁ ŽENSKÁ SE DO POLITIKY NEHRNE. ROZHOVOR SE STAROSTKOU OBCE STÁŇOU ŠRAJEROVOU

KOSTELECKÉ HORKY VYVĚSILY TIBETSKOU VLAJKU

Není zas tak daleko doba, kdy se na naše trable (nesrovnatelné s těmi tibetskými) svět zpoza železné opony tvářil zčásti rozpačitě, zčásti se snažil situaci socialismu pochopit a účinně pomoct.

Na rozdíl od západní části Evropy máme velkou ačkoli nezáviděníhodnou výhodu v tom, že dokážeme pochopit myšlení lidí ve státě okupovaném komunistickou Čínou, a vcítit se do jejich situace. I když si zcela jistě nikdo z nás nedokáže onu skutečnost představit v celé její hrůzné realitě.

Obyvatelé Tibetu jsou lidé v podstatě stejní jako jsme my – chtějí normálně žít, chtějí se radovat ze života, chtějí vyznávat svoji víru a vyjadřovat svá přesvědčení svobodně. Stejně, jako jsme to chtěli i my během sovětské ideologické okupace.

My máme to štěstí, že můžeme znovu žít v systému víceméně demokratickém, můžeme opět svobodně cestovat, můžeme chodit do kostela nebo na meditační kurzy, zkrátka, jak se kdo svobodně rozhodne a nikdo za to není šikanován.

A jen proto, že máme toto přelétavé štěstí právě nyní na své straně, bychom neměli zapomínat na ty, kteří ho nemají. Obyvatelé Kosteleckých Horek mají často příležitost potkávat zde mladé lidi z velmi vzdálených krajů a exotických zemí jako je Korea, Japonsko, Indie atd. Vzdálenosti již nejsou nepřekročitelné a Tibet se vším utrpením svých obyvatel je vlastně velmi blízko.

Aspoň jeden den v roce se tedy může i tak malá obec jakou jsou Kostelecké Horky připojit k celosvětové podpoře Tibetu tím, že na místním obecním úřadě jako připomínku násilného potlačení tibetského povstání ve Lhase v roce 1959 vyvěsí tibetskou vlajku a na protest proti soustavnému porušování lidských práv v Tibetu.

Šárka Kulíšková

VLAJKA PRO TIBET A BŘEZNOVÉ DNY TIBETU

(převzato z internetového serveru www.tibinfo.cz)

Blíží se desátý březen a s ním již tradiční celosvětová akce Vlajka pro Tibet, která vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě jako připomínku násilného potlačení tibetského povstání ve Lhase v roce 1959. V roce 1996 se k ní připojila první čtyři města v České republice a v loňském roce vyvěsilo 10. března tibetskou vlajku již 130 radnic.

Co se stalo v Tibetu v roce 1959 a děje dnes

Po vpádu čínské armády do Tibetu v roce 1950 a postupném obsazení celého území začali Číňané budovat strategické silnice vedoucí do Tibetu a posilovat tam své místní vojenské a policejní jednotky. S rostoucí vojenskou převahou se začal stupňovat nátlak na tibetskou vládu i na obyčejné Tibeťany. Agresivní protitibetská komunistická politika Číňanů po vpádu do Tibetu v roce 1950 nakonec vedla k lidovému povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března 1959. Povstání bylo krvavě potlačeno a dalajlama byl donucen opustit Tibet a uchýlit se do indického exilu. Bilance „úspěchů“ čínské invaze, nejrůznějších celostátních kampaní, pracovních a ideologických programů a „kulturní revoluce“ je dostatečně známá: 80 000 mrtvých během vojenského vpádu a v důsledku zásahu proti povstání v roce 1959. Přes milion Tibeťanů zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo při hladomoru. Neustávající exodus Tibeťanů do exilu dosahuje již 120 000 uprchlíků. Z více než 6000 klášterů, chrámů a svatyní, v nichž žilo téměř 600 000 mnichů a mnišek, zůstalo pouhých třináct. Mniši a mnišky byli z klášterů vyhnáni, cenná umělecká díla vypleněna a rozprodána. Komunistická totalitní moc krutě omezila základní práva Tibeťanů na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, pohybu, náboženství. Státní populační politika nutí tibetské ženy k násilným potratům a sterilizacím. Svévolné zatýkání, represe, mučení, zastrašování a věznění se staly součástí každodenního života Tibeťanů v jejich vlastní zemi.

První stadium okupace mělo převážně vojenský, strategický a represivní charakter. Tibet byl přeměněn v gigantickou vojenskou základnu a čínskou přítomnost v zemi ztělesňovali zejména vojáci a administrativní kádry státní správy. Pohyb obyvatelstva byl přísně střežen a regulován a do Tibetu se nedostal nikdo bez úředního povolení. Od 80. let (po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976) došlo i v Tibetu k některým náznakům uvolnění politických poměrů, ale zároveň se prohloubilo ničení země. Vojenskou okupaci země nahradila okupace ekonomická, jejíž důsledky mohou být pro Tibeťany ještě zhoubnější. Největší hrozbu, jíž jsou Tibeťané a jejich jedinečná starobylá kultura vystaveni, představuje státem organizovaný a podporovaný masový příliv čínského civilního obyvatelstva do Tibetu, vedoucí k postupné asimilaci tibetského etnika. Dnes žije v Tibetu vedle 6 milionů Tibeťanů 7,5 milionů Číňanů.

Současná situace v Tibetu je kritická. Kampaň čínských úřadů nazvaná „tvrdý úder“ a s ní spojené „převýchovné“ akce z let 1996 - 2000 stále ještě přetrvávají, i když jen v menším rozsahu. Po útěku Jeho Svatosti karmapy z Tibetu do indického exilu byla kampaň rozšířena na laiky i obyčejné lidi žijící mimo kláštery. Mnoha politickým vězňům byly prodlouženy tresty nebo ztíženy vězeňské podmínky.

Nadále je zadržován druhý nejvyšší duchovní představitel Tibetu pančhenlama Gendün Čhökji Ňima, nejmladší vězeň svědomí na světě. I loňské teroristické útoky na New York v září loňského roku se čínské úřady snaží využít ve svůj prospěch tím, že režimu nepohodlné osoby začaly označovat za teroristy. Zatím takto označují muslimské Ujgury, kteří se podobně jako Tibeťané snaží zachovat svoji národní identitu. Je jen otázkou času, kdy čínské úřady takto začnou označovat i tibetské mnichy a mnišky, kteří bojují za práva svého národa a náboženství výlučně nenásilnou formou. První případy již byly zaznamenány...

-sv-

ARABSKÝ ŠEJK NAVŠTÍVIL SKOŘENICE

SKOŘENICE - (od našeho zvláštního zpravodaje)

Arabský šejk HADŽÍ JAHNIDA AL CVRKAJDA navštívil v sobotu 1. března ve 12 hodin u příležitosti zahájení masopustního průvodu sousední Skořenice. Prostranství před obecním úřadem se na chvíli změnilo v poušť, na kterou dorazila karavana statných velbloudů. Hadží Jahnida přednesl projev v arabštině. Přihlížejícím divákům, čarodějnicím, strašidlům, trpaslíkům, a hasičům projev do naší češtiny simultánně přeložila jeho krásná manželka, která spolu s dvěma vybranými kolegyněmi z harému a dvěma oddanými eunuchy Hadžího doprovázela na cestě Evropou. Jako milou pozornost předala zástupcům místních hasičů několik set tisíc dolarů. A dále certifikát v následujícím znění:

Poté se delegace odebrala na obecní úřad, kde projednala podmínky další spolupráce. Průvod masek se za doprovodu kapely vydal na cestu vesnicí, aby u každého domu zastavil, ochutnal masopustní koblihy, koláče, chlebíčky a hlavně domácí slivovici.

-velb -

Pozn. redakce: Dle nejmenovaného zdroje z blízkých kruhů dorazil šejk do Skořenic kupodivu od západu, a byl zastižen v Horkách. Spekulanti tvrdí, že by se bylo podařilo jistě navázat výhodné zahraniční vztahy i naší obci, jen kdyby tu byla ona masopustní příležitost nastražena.

-sv-

NA NÁVŠTĚVĚ U SOUSEDŮ aneb ČERNOŠKY NA SMETANĚ

Bylo slunečné, mrazivé odpoledne, zima jako vystřižená z obrázku Josefa Lady, a tak jsem se vydala z Horek na procházku do té pohádkové krajiny. Snad to bylo tím sluníčkem nebo tím křišťálově čistým vzduchem-to fakt nevim, ale najednou jsem se ocitla ve skutečné pohádce.

Nejprve jsem zahlédla hastrmana, jak má namířeno k nádrži na Smetaně, hned za zatáčkou se vynořili trpaslíci a houpavou chůzí se šinuli stejným směrem, přes ramena přehozené ….lopatičky?, lucerničky? ale né-brusličky.

A pak jsem to uviděla. Na nádrži v Plchovicích si dávali dostaveníčko na bruslích pohádkové bytosti z celého kouzelného okrsku, však čarodějů se sešlo hned několik. Nechyběli ani krásné princezny, rytíři, klauni, ježibaby, zvířátka a králíci z klobouku-tentokrát bez klobouku. Všichni se zahřívali soutěžením v nejrůznějších disciplínách nebo horkým čajem, okolo postávající a zimou poskakující dospěláci se zahřívali něčím ostřejším. Šla jsem se taky zahřát, když vtom na ledovou plochu přitančil soubor divokých tanců z blíže neurčené země rovníkové Afriky.

Černošky byly černější než noc, rákosové sukýnky, exotické náhrdelníky a náramky jim náramně slušely, takže si získaly ovace jak na ledě, tak především v řadách přihlížejících.

Zůstala jsem až do soumraku a po cestě mě zahříval pocit, že v tomhle kraji je někdy pěkně veselo.

Lenka Rejlová

-sv-

ROZUMNÁ ŽENSKÁ SE DO POLITIKY NEHRNE. ROZHOVOR SE STAROSTKOU OBCE STÁŇOU ŠRAJEROVOU

Splnila se tvoje očekávání a představy? Nebo se spíš uskutečňují tvoje noční můry?

Představy jsem neměla naprosto žádné (byl to pro mne skok do neznámé vody). Můra občas prolétne, zase zmizí, někdy jich letí víc najednou, někdy je čistý vzduch.

Jak se ti spolupracuje se zastupitelstvem ?

Jsou tam i takoví, na které se můžu spolehnout.

Kolik času vlastně trávíš na úřadě ?

Ze začátku jsem tam trávila většinu volného času abych se zorientovala, teď už je to méně. Snažím se práci vtěsnat do středy a pátku. To mají Kája s Péťou zájmové kroužky a hlídá babička Štěpánková. Ne vždy to časově zvládnu, takže někdy i jiné dny, a k tomu práci domů.

Jezdíš na nějaká školení či setkání starostů ?

Školení by byla určitě dobrá ale většina jich je pro náš rozpočet drahá, jsou také ve všední dny dopoledne, což je při mém zaměstnání obtížné. Na setkání starostů do Kostelce nad Orlicí jezdím poctivě. Jsou vždy v pátek jednou za měsíc. Tam na nás vždy navalí spoustu dotazníků a administrativy, což je pak „jak říkají kolegové – uvolnění starostové“ na týden čtení a dva roky práce. Většinou jsou k tomu připojeny „vtipné“ termíny do týdne včetně schválení zastupitelstvem. Jednou z perliček posledního setkání je „Nutnost překontrolovat ZÁKLADNÍ LISTINY ÚKRYTŮ“.

A jaké jsou tvoje povinné i nepovinné případné aktivity?

Dálkové studium logopedie na UK v Praze. Ráda bych se dál (nebo znovu?) podílela na cvičení tady na Horkách, protože myslím, že to bylo fajn. Hlavně si chci zachovat čas a prostor pro mé nejbližší, protože ti mi za to stojí.

Jak tvoje domácí absence zvládá rodina ?

Zatím jejich zásluhou zvládají dobře. Na dny mé domácí absence mám domluvené hlídání u babičky v Chocni, kde kluci i přespí. Já tak můžu práci natáhnout do večera. Karel je skvělý, tolerantní, pomáhá,…..bez jeho pochopení a opory by to nešlo.

Nedá mi to, abych se dál neptala na „ženskou“ otázku: myslíš, že fakt, že jsi žena, tě v čele obce zvýhodňuje nebo znevýhodňuje? V čem konkrétně?

Vědecky je dokázáno, že ženy a muži jsou ve svém chování, jednání a pohledu na svět hodně odlišní. Já bych to viděla tak půl na půl. To co ženy zvýhodňuje,je u mužů slabina a naopak. V rodinném životě se při troše tolerance a správném využití skvěle doplňujeme. To, že v politice je valná většina chlapů, je normální a přirozené. Rozumná ženská se do politiky nehrne (já jsem se určitě nehnala) a dokáže si vážit svých mateřských kvalit aniž by si někde něco musela dokazovat. Je ale zapotřebí, aby zmíněné kvality uznávalo i okolí. Rozhodně nepatřím mezi feministky .

Na pořad dne se pomalu dostává otázka založení sdružení obcí. Máš o podstatě a způsobu fungování takového sdružení již více informací, které by se měly dostat i k občanům? Co by participace ve sdružení mohla Horkám přinést dobrého a co „zlého“ ?

Já podstatu vidím pouze ve získávání peněz (dotací). Svazek obcí – mikroregion má zastřešit určité území, které se bude rozvíjet dle určité strategie. Žádosti o dotace budou podávány sdružením, které bude zaregistrováno, bude mít svůj výbor, svého pracovníka, který bude dle dohody tvořit projekty a vést veškerou administrativu. Dostane-li mikroregion dotaci, bude záležet na domluvě členů mikroregionu jak se dohodnou o přerozdělení peněz dolů pro jednotlivé části strategie. Protože jsme malá obec, bude to podle mého sázka – zda se mikroregion domluví na projektu, který využijeme i my.

V každém případě bychom ve vlastním zájmu členy měli být. Členství ve sdružení je již častou podmínkou pro podání žádosti o dotaci a to je významnější výhoda pro jednotlivé členské obce. Můžeme si pak sami jako obec napsat projekt zapadající do společné strategie, a máme velkou šanci na získání jeho podpory.

Už jsi se asi víceméně zorientovala v agendě obecního úřadu. Máš nějaký plán do nejbližšího období na to, co je v obci třeba udělat ?

V obci bude potřeba udělat spoustu věcí: Dát do pořádku cesty, zajistit údržbu kolem nich. Dotáhnout kolaudaci obecního úřadu.Dořešit pozemky. V hlavě by toho dál bylo spoustu, ale peněz je málo. Při současném stavu rozpočtu to jsou spíš „vzdušné zámky“.

Mohli by ti občané v něčem konkrétním pomoci? (Teď nemám na mysli placené brigády…) V čem?

Tak to opravdu nevím. Pomáhají mi tím, že jsou milí, příjemní a vlídní. Ráda bych, aby se mnou komunikovali, protože bez zpětné vazby to je napůl. Nemusíme spolu vždycky souhlasit, ale vždycky bychom spolu měli mluvit ať už o příjemných, nebo nepříjemných věcech. OZ je možnost setkávání proto jste (nehledě na pohlaví) všichni srdečně zváni. …. pivo, víno, posezení, poklábosení ……….JEN TAK

Chtěla bych touto cestou poděkovat Pavlu Voborníkovi za všechno, co pro obec dělal a udělal a nebylo toho málo, za to, že mi ochotně pomáhal, když jsem telefonovala o radu. A ráda ho mezi námi uvidím.

Otázky připravila a za rozhovor děkuje Šárka Kulíšková

-sv-